logo

Hrad Louzek


Historie hradu
Jak se na hrad dostanete
Fotogalerie

Historie hradu



Název Louzek, neboli Lauseck pochází ze staroněmčiny a doslova znamená čihadlo. V blízkosti hradu vedla odedávna zemská cesta z Horního Rakouska do Čech. Na ploše planiny před hradem stával novověký čtverhranný hospodářský dvůr, dnes zaniklý, na jehož stavbu byla nepochybně zřícenina hradu ze značné části rozebrána.

Na základě nálezů zlomků keramických nádob můžeme počátky hradu hledat koncem 13. století či nejpozději v době okolo roku 1300. Písemná evidence k hradu je však kromobyčejně chudá. V nejbližším okolí hradu, na zemské cestě, v lese nazývaném Kramář loupila a škodila v letech 1406 - 1409 tlupa rožmberských opovědníků pod vedením Matěje, řečeného Vůdce. Jejím členem byl i Jan Žižka z Trocnova. Do psané historie jméno Louzku vstupuje až v roce 1421, kdy Oldřich z Rožmberka v dopise svému příbuznému Reinprechtovi z Wallsee zmiňuje věrnost Harachéře z Louzku, majitele hradu. Nejspíše se jednalo o Petra Harachéře z Louzku, který byl rožmberským purkrabím na Vítkově Hrádku. Tento rod, který se později domohl znamenitých důstojenství, pocházel z vesnice Hora nedaleko Rožmberku.

Louzek posléze získal Jan Malovec z Malovic. V roce 1448 byl po Janově smrti Louzek s panstvím připojen k rožmberskému dominiu Nové Hrady a poté jako mnohé další hrady na Rožmberky získaných panstvích ponechán svému osudu. V případě Louzku to názorně dokumentuje zpráva z roku 1460. 12. září tohoto roku Jan z Rožmberka uzavřel smlouvu s Bártou a jeho synem Křížem, jimž prodal za půl druhé kopy českých grošů ročního platu poplužní dvůr, “který kdysi patřil ke hradu Louzku”. Nejbližší hospodářské zázemí hradu bylo nepochybně možno prodat až po jeho zániku. Jako o pustém se o něm výslovně hovoří až roku 1541. V rámci popisu novohradského panství je tehdy uveden “Laužek zámek pustý a při něm dvuor Laužek, jinak Skurovice”.

Pro stavbu hradu bylo zvoleno nároží planiny nad strmým údolím řeky Malše. Dispozice hradu byla trojdílná. Vlastní nevelké, věží, obytnými a dalšími stavbami zastavěné jádro hradu zaujalo nároží terénního útvaru, kde ho na západní a severní straně zajistil příkop, na západě vysekaný do skály. Skalní útvar před hradním jádrem byl opevněn a chránil přístupovou cestu. Na severovýchodní nároží skalního útvaru se připojil vysoký val. Celý areál pak obkroužil ještě jeden příkop a val. Rozměry předhradí nebyly velké. Od jihu bylo předhradí dobře chráněno strmým svahem k Malši, na západě a zejména severu ho musel zajistit val a příkop před ním. Na severu bylo opevnění zesíleno dalším nízkým valem, na západě ukončeným dřevěným srubem. Po výsledné přestavbě představoval hrad malou, ale klasickou ukázku hradu, kdy obytná věž srůstá s palácovými křídly do bloku okolo většinou malého nádvoří. Tento typ hradu se v průběhu 14. století a zejména v době vlády Karla IV. a Václava IV. stal vysloveně módním a prestižním. Takto přestavěný Louzek dobře reprezentoval své majitele a patřil ke kvalitním menším šlechtickým hradům své doby.

obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek