logo

Hrad Sokolčí


Historie hradu
Jak se na hrad dostanete
Fotogalerie

Historie hradu



Hrad Sokolčí náleží k těm našim hradům, které jsou situovány v nejromantičtějších krajinných a terénních souvislostech. Hradní ostrožna je tvořena úzkým skalním útvarem, který byl mimo východní stranu zcela nepřístupný, protože na jihu, západě a části severu šlo o vyloženě svislé skalní stěny značné výše.

Historická evidence k hradu je velmi chudá. Neznáme dokonce žádnou přímou spolehlivou historickou zprávu z doby jeho života. Připomíná se pouze prostřednictvím listiny hlásící se k roku 1264, kterou český král Přemysl Otakar II. potvrzuje Vokovi z Rožmberka držbu hradu Sokolčí. V tomto případě však není pochyb o tom, že jde o jedno z mnoha falz, která byla z rozkazu Oldřicha II. z Rožmberka vyrobena v polovině 15. století. Produktem rožmberské padělatelské dílny je i listina vydaná údajně 17. září 1333, kterou český král Jan Lucemburský daroval Vokovi z Rožmberka hrady Sokolčí a Příběnice a jejíž “pravost” potvrdili 14. února 1460 vyšebrodský opat a další páni.

Chybí-li nám přímé historické zprávy, je nutno se pokusit rekonstruovat dějiny hradu na základě rozboru sídlištně geografických souvislostí. Tyto dovolují předpokládat, že hrad Sokolčí byl založen po roce 1358 Jindřichem z Velešína, který byl příslušníkem rodu pánů z Michalovic. Sokolčí by mu nejspíše sloužilo jako nové sídlo po ztrátě části velešínského hradu. Otázkou ovšem zůstává, proč se po něm nikdy nepsal, neboť používal ve svém predikátu vždy pojmenování po tvrzi v Benešově. Nelze proto vyloučit, že nebyl jeho zakladatelem, tedy že hrad vznikl již dříve, za jeho otce či děda. Rožmberkům se hrad Sokolčí podařilo získat neznámým způsobem. V roce 1541 se v rámci připomínky vsi Hradiště dozvídáme, že “tu jest zámek zbořený Sokolčie řečený”.

Dispozice hradu byla dvojdílná. Před jádrem je položeno širší předhradí. Jeho čelo zajišťuje příkop a val. Za druhým, ve skále vylámaným příkopem leželo hradní jádro. V severovýchodním nároží jeho čela se vypínala vysoká čtverhranná věž. Na její nároží navazovala čelní hradba s cimbuřím, před níž pak blíže k jihovýchodnímu nároží čela předstupovala čtverhranná branská věž. Za branskou věží se nacházelo hradní nádvoří. Na obou stranách nádvoří stály hradní budovy. Nádvoří končilo v místě zúžení skalního útvaru zhruba ve dvou pětinách délky jádra. Je však pravděpodobné, že i zadní plocha ostrohu byla v celé šíři a délce zastavěna. Jakým způsobem bylo řešeno zásobování hradního jádra vodou, dosud nevíme. Jak dokládá vypálení nalézaných hrudek mazanice, hrad zanikl požárem.

obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek