logo

Tvrz Tichá


Historie tvrze
Jak se na tvrz dostanete
Fotogalerie

Historie tvrze



Tvrz v Tiché náleží mezi méně známé památky, na čemž se nepochybně ve druhé polovině 20. století podepsala i její blízkost státní hranice. Věž tvrze dnes vyčnívá ze zpustlého a ze značné části zaniklého areálu bývalého pivovaru ve stejnojmenné obci, německy zvané Oppolz, nedaleko od Kaplice na okrese Český Krumlov.

Do psané historie tvrz vstupuje v roce 1360. Tehdy její majitelé, bratři Jan a Beneš z Velešína, žádali Petra a Jošta z Rožmberka, aby se ujali vyřízení jejich závěti. Roku 1387 přešla tvrz do rukou Oldřicha z Rožmberka a jeho syna Jindřicha. Mocným pánům z Růže sloužila ke správním účelům jako sídlo purkrabí a hejtmanů. V roce 1412 zde hejtmanem byl Ojíř, v letech 1433 – 1454 Jan z Petrovic. Co se stavební podstaty tvrze dotýče, víme pouze že Hejtman Čáp z Radonic, který zde svůj úřad s přestávkami zastával v letech 1471 - 1486, ji pro sešlost nechal opravit. V roce 1485 či 86 byla ves Tichá vypálena. Tvrz však zřejmě poškozena nebyla. V rámci rozsáhlých dominií svých držitelů Tichá náležela k novohradskému panství, výslovně se zde připomíná k roku 1541, kdy se o ní též dozvídáme, že byla v dobrém stavu. To se stalo pobělohorským konfiskátem a v roce 1620 je získal hrabě Karel Bonaventura Buquoy. Stará tvrz byla poté již pouze utilitárně využívána a těžce ji postihly požáry v letech 1687, 1707 a 1789. Jan Buquoy ji pak nechal roku 1789 přestavět na pivovar, který však neměl dlouhého trvání.

O původním rozsahu a podobě areálu tvrze příliš nevíme. Středověká situace zde byla převrstvena několika novověkými velmi razantními přestavbami a s nimi spojenými terénními úpravami. Protože většina hospodářské zástavby v sousedství věže nedávno zcela zanikla, nejsme schopni posoudit, zda obsahovala nějaké pozůstatky starších konstrukcí. Zdá se, že tvrziště bylo vcelku obvyklých rozměrů a mělo v podstatě obdélný obrys s okoseným jihovýchodním nárožím. Obtáčel je dnes pouze na východní a v nepatrném zbytku i na jižní straně patrný příkop. Na císařském otisku mapy stabilního katastru z roku 1826 jsou ještě dobře formou parcelních hranic patrny dimenze jižního a zřejmě i severního ramene tohoto příkopu, na západě již jistoty postrádáme. I zde je však plocha příkopu, jehož kontreskarpovou hranu sledovala cesta, nejspíše zakreslena. Příkopy bylo nepochybně možno napojit vodou ze sousedního rybníka. Tvrz obtáčela hradební zeď více jak dvoumetrové šíře s branskou věží. Na východní straně tvrze na hraně s rybníkem se dochovaly dvě sklepení z první fáze života tvrze z dob vlády pánů z Michalovic. Archeologickým výzkumem byly v roce 2011 odhaleny základy pozdějšího Rožmberského paláce.

Věž má lehce obdélný, téměř čtvercový půdorys. Její zdivo se dochovalo do výše druhého patra. Z pečlivě skládaného lomového kamene provedené líce zdiva byly v úrovni přízemí jak v interiéru, tak v exteriéru z podstatné části patrně za účelem získání stavebního kamene vylámány. Do přízemí, které nejspíše bylo původně zcela temné, dnes můžeme vejít ze severní strany novověkým průrazem. Pozůstatky původního vstupu, vybaveného závorou, se v prvém patře dochovaly na západní straně. Protilehlou stěnu této úrovně prolamuje úzký střílnovitý otvor. Stejně, ovšem v jižní stěně, je osvětleno i druhé patro. Rovné trámové stropy byly uloženy na širokých patrových ústupcích síly zdiva. Na vnějším líci v úrovni stropu prvého patra pozorujeme probíhající řadu oproti ostatnímu zdivu větších kamenů.

Protože nepochybně dosti temný interiér věže nevykazuje v dochovaných úrovních žádné obytné vybavení, musíme nejspíše předpokládat, že nepředstavovala hlavní rezidenční objekt tvrze a její funkce byla především obranná. Kde stála a jak vyhlížela obytná budova, jak již bylo uvedeno, ovšem doposud nevíme. Nejspíše bychom ji mohli hledat v západní části tvrziště. Na věži nejsou dochovány žádné jednoznačné stopy středověkého nebo raně novověkého stavebního vývoje.

Tvrz v Tiché od počátku náležela mezi složitější tvrze s více než jednou hlavní stavbou. Věž náleží k velmi dobře dochovaným objektům svého druhu, které zřejmě hrály především obrannou roli. V celkovém řešení podoby tvrze se nepochybně mohla promítnout i ta skutečnost, že po celou dobu své existence nebyla ani centrem panství, ani šlechtickou rezidencí v pravém slova smyslu. Představovala pomocný zejména nepochybně správní objekt nejprve na velešínském a poté novohradském panství a sídlili zde pouze hejtmani.

Historie tvrze v Tiché po roce 1989



V roce 1989, po zániku komunisticko - socialistického systému v Československé republice, stejně jako v ostatních zemích bývalého Sovětského bloku, probíhalo na západní a jižní hranici s Německem a Rakouskem intenzivní bourání pohraničního, elektřinou napájeného plotu, nástražných systémů a ostatních zločinných zařízení vymyšlených komunisty a jejich spřeženci. V rámci těchto opatření byl zrušen i systém pohraničních pásem nepřístupných obyčejným smrtelníkům. Po více jak čtyřicetiletém pustošení pohraničí bylo možno navštívit končiny dosud nespatřené. Mnohdy bylo smutno vidět, jak zde řádila „ruka lidu“, kdy „všechno bylo všech“. Vesnice srovnané se zemí, nespočetně památek na tisíciletou činnost člověka nenávratně zničeno. Věru smutný pohled.

Naštěstí se toho mnoho i zachovalo, někdy šťastným řízením osudu, jinde čistou náhodou. Mezi těch několik „částečně šťastných památek“ patří i tvrz v Tiché v okrese Český Krumlov. Částečně proto, že se do dnešních časů zachovala pouze věž tvrze a partie příkopu okolo. V rámci socialistického hospodaření byly se zemí srovnány tři budovy, z nichž jedna byla prokazatelně založena jako obytná stavba tvrze. Přesto lze děkovat prozřetelnosti, že nám zachovala alespoň dosud stojící části tvrze, z nichž si lze poměrně přesně představit rozlohu a podobu tvrze.

Po roce 1989 se v rámci divoké privatizace a restitucí dostalo mnoho památek do ne zcela povolaných rukou. Tak tomu bylo i s tvrzí v Tiché. Za nejasných okolností a se souhlasem tehdejšího starosty obce Dolní Dvořiště, k níž Tichá jako místní část přísluší, se tvrz, či spíše její zbytky, dostala do rukou p. Horkého a P. Klindery z Prahy, stejně jako 5 dalších památkových objektů v celých Čechách. Od této doby se téměř dalších 20 let s tvrzí nedělo nic, přes četné výzvy ze strany státní památkové péče a dalších orgánů. Tvrz rychle zarůstala plevelnými stromy, do areálu tvrziště byly navezeny trosky zemědělských strojů a mechanizace, příkop sloužil jako smetiště pro vývoz veškerého odpadu z přilehlých zemědělských provozů a domácností v obci. Ve věži se válely pozůstatky plechových střech, skleněné střepy a různé nevábné zbytky a výměšky organického původu. V roce 1990 tvrz poprvé navštívil Radek Kocanda. Jeho návštěvy na tvrzi byly postupem času stále častější a začal se zabývat myšlenkou tvrz získat do svého vlastnictví. V souvislosti s plánovaným založením Společnosti pro hrad Pořešín a administrativními komplikacemi při realizaci restitucí se ale stalo, že tvrz připadla výše zmíněným pánům. Přesto Radek Kocanda nikdy nespustil tvrz ze zřetele a snažil se o alespoň částečné vzkříšení zájmu o ní a zajištění nejnutnějších zabezpečovacích prací.

V roce 2004 vznikla nástupnická organizace Společnosti pro hrad Pořešín s názvem Hrady na Malši. Jako jednatel (stejně jako v případě Společnosti pro hrad Pořešín) byl jednohlasně zvolen Radek Kocanda. Předsedou pak Josef Kaloš, místostarosta města Kaplice. Do sdružení Hrady na Malši přibyly kromě Kaplice obce Benešov nad Černou s hradem Sokolčí, obec Bujanov s hradem Louzek a město Velešín a obec Svatý Jan nad Malší s hradem Velešín. Ihned v roce 2004 byli osloveni tehdejší majitelé s nabídkou odkupu tvrze. Památné jednání se odehrávalo za přítomnosti Radka Kocandy, Josefa Kaloše a obou majitelů v hospodě „U kocoura“ v Nerudově ulici v Praze. Majiteli bylo povoleno sekání trávy, mýcení náletů a drobné opravy vlastním nákladem, přičemž nebylo zaručeno právo alespoň ročního nájmu. V případě možnosti obnoveného zájmu majitelů o tvrz pak bylo striktně řečeno, že jakákoli práva členů sdružení neexistují a tvrz bude nutno kdykoli okamžitě vyklidit. O prodeji pak nebylo ani mluvit. Za této situace jednání nutně zkrachovala. Díky trpělivosti Radka Kocandy však byla po roce obnovena formou nezávazného dotazu. Cena za tvrz však byla stanovena na nesmyslně velkou cenu, téměř 2 miliony korun. Opět došlo k přerušení kontaktu mezi majiteli a R. Kocandou, který se ujal jednání, když za majitele jednal výhradně R. Klindera. Po opětovném přerušení na dobu zhruba tři čtvrtě roku byl vyslán další signál zájmu o odkoupení. I tento však skončil na nepřekonatelné bariéře nadsazené kupní ceny a nezájmu o jakýkoliv dlouhodobý pronájem. Záměr odkoupení tvrze byl sdružením odmítnut a tvrz puštěna sdružením ze zřetele.

Záležitost však nebyla vyřešena pro R. Kocandu. Po dalším roce vyvolal jednání s majiteli opět, tentokrát na vlastní pěst a po 4 obtížných vyjednáváních, které se odehrály během půl roku střídavě v Praze, v Českých Budějovicích a v Kaplici dosáhl toho, že se na stole ocitla možnost pronájmu. Tvrz byla ovšem touto dobou nabízena realitní kanceláří za částku zhruba 1,6 milionu korun. Přihlásilo se i několik zájemců se záměrem vybudovat na Tiché pension, ovšem po vyjádření odborných památkových institucí od svého záměru rychle upustili.

V této době, v roce 2007, získalo sdružení silného partnera do hry o tvrz. Byla jím obec Dolní Dvořiště, která byla právě v roce 2007do sdružení Hrady na Malši přijata. Díky pochopení zastupitelstva obce se podařilo další řadou jednání s majiteli tvrze dospět ke konečnému řešení, a to odkoupení tvrze, přičemž obec získala na tvrzi 80% a sdružení 20% podíl. Prodej byl realizován na konci roku 2008. Sdružení Hrady na Malši a obec Dolní Dvořiště následně podepsali dohodu o pronájmu podílu obce sdružení na dobu 25 let. Sdružení zastupoval při podpisu jednatel Radek Kocanda, obec pak starostka Helena Panská.

Ihned po podepsání smluv započalo sdružení na Tiché vyvíjet intenzivní činnost, při které zúročilo všechny své dosavadní zkušenosti s opravou, dokumentací a konzervací památek. Ještě v roce 2008 bylo provedeno polohopisné a výškopisné zaměření tvrze, věže a příkopu, fotogrammetrie věže, v lednu 2009 byl vypracován projektantem Martinem Volejníkem z Dubé u České Lípy projekt konzervace věže a započato s administrativní povolovací a inženýrskou činností. V červenci 2009 navázal archeologický průzkum věže a okolí pod vedením prof. PhDr. Tomáše Durdíka DrSc. z Archeologického ústavu akademie věd České republiky, během něhož bylo vyzvednuto mnoho zajímavých nálezů, mezi nimi například nepoškozený hrnek a tříknotový kahan z přelomu 14. a 15. století, mnoho zvířecích kostí, úlomky další středověké keramiky a zbytky želez, například hřeby, jimiž se přibíjela šindelová střecha na věži. V mezičase probíhala intenzivní jednání směřující k zajištění potřebných finančních prostředků na stavební konzervaci věže. Díky jejich kladnému výsledku mohla bezprostředně po archeologickém výzkumu navázat firma Vidox z Českého Krumlova stavebními pracemi. V roce 2009 a na jaře 2010 je naplánováno dokončení zdících prací na které by měly, v případě kladného výsledku žádostí o dotace na dokončení věže, navázat komplexní tesařské práce, které budou zahrnovat vybudování schodišť, dřevěných pater a dlátkového krovu. Na tyto práce by pak mělo navázat v roce 2010 vyčištění příkopu tvrze na východní straně od mnohaleté skládky komunálního odpadu, zastřešení věže, obnova tvrziště a vybudování důstojného zázemí. Doufejme, že mnohaletá trpělivá a mravenčí práce bude nakonec korunována úspěchem a uznáním veřejnosti.

obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek