Historie

Cesty z Horního Rakouska do jižních Čech existovaly od pradávna. Už době, kdy na břehu Dunaje existovala římská pevnost Lentia (dnešní Linz) se po různých cestách dopravovalo zboží případně vojsko do nitra Čech a dál na sever. Za krále Přemysla Otakara II., rakouského vévody (1251–1276) začala být budována cesta (nikoli tedy jen stezka) kvůli možnosti rychlého přesunu vojsk a materiálu do obou zemí, která vedly podél hradů na řece Malši. Zemskou cestu si však nepředstavujme jako cestu v dnešním slova smyslu. Tvořilo ji vždy několik stezek vedle sebe, které se bohatě větvily, projížděly se nové podle schůdnosti terénu, královským hvozdem se prosekávaly odbočky. Na těchto cestách v místech s vysokou důležitostí (mosty, brody, osady a města) existovalo odjakživa právo vybírání mýta. Mýto vybírali většinou místní feudálové, vesměs za to, že se starali v rámci svých možnosti o údržbu a bezpečnost. Existuje však mnoho doložených případů, kdy se tito feudálové stali loupežníky a mordýři na cestách, které měli původně ochraňovat. Středověk nebyl žádnou procházkou růžovým sadem…

Do dnešní doby je známo mnoho takovýchto cest. Jednou z nejvýznamnějších byla tzv. Zlatá stezka, která vycházela z Pasova a měla několik větví. V oblasti toku řeky Malše a Vltavy existovala cesta, která vycházela z Lince a vedla přes Leonfelden a Vyšší Brod do nitra Čech. Cesta z Lince okolo řeky Malše, kde stojí naše hrady byla původně méně významná, její význam však neustále narůstal. Vedla totiž po královském a nikoli rožmberském území, které dal král Václav I. premonstrátům z Milevska před rokem 1265, a které se až později dostalo do rukou pánů ze Strakonic. Páni ze Strakonic byli ostatně vždy oddanými příznivci českých přemyslovských králů, a navíc nesnášeli Habsburky, kteří byli po smrti Václava III. vždy žhavými pretendenty na český trůn.

Cesta z Čech se větvila v prvním velkém rakouském městě Freistadt do několika proudů. Ten hlavní vedl do Lince, ale existovalo i mnoho důležitých cest na jiná místa na březích Dunaje. Jedno z nich byla i skála nad Dunajem s opevněním a trhová ves pod ní, později městečko Grein. Tuto cestu vroubily hrady, které plnily strážní úlohu a bděly nad bezpečností karavan a poutníků. A to je naše Zemská cesta.

Současnost

Až v roce 2007 se na základě několika návštěv a rozhovorů Radka Kocandy se zástupci spolků na rakouských hradech zrodila myšlenka obnovy a oživení této cesty. Přesto, že stále existuje jazyková bariéra, zjistili jsme poměrně brzy, že k sobě máme velmi blízko, protože náš zájem je společný. Shodou šťastných náhod vedly naše kroky do regionální rozvojové agentury jižních Čech k jejímu řediteli Jiřímu Vlachovi, který dokázal s naší pomocí dotáhnout do konce myšlenku spolupráce a společného postupu na revitalizaci Zemské cesty. Zprvu se zapojilo pouze několik hradů, avšak jak čas a popularita projektu narůstala narůstal i jejich počet, takže pokud se dnes rozhodnete projít celou téměř 215 km dlouhou cestu projdete kolem 17 hradů a zámků v Čechách i v Rakousku.

Šťastnou cestu!